Dlouhodobě se věřilo v teorie, že dlouhodobý a náročný trénink oslabuje nebo potlačuje náš imunitní systém a zvyšuje pravděpodobnost nákazy. Tyto závěry byly však tvořeny na základě studií mezi roky 1980 až 1990. Aktuálně však výzkumy ukazují, že pokud zvolíme vhodný poměr mezi délkou a intenzitou tréninku, je možné, že bude náš imunitní systém naopak posílen.
První studie spojující sport a nemoc vznikaly na konci 20. století. Běžci byli tázáni, zda mají nějaké symptomy infekce horních dýchacích cest (rýma, kašel, bolest v krku) po dokončení závodu na dlouhé trati. Mnoho účastníků potvrdilo, že buď postřehli jeden, nebo více z těchto příznaků, což výzkumníky vedlo ke spojování sportovního výkonu a nemoci. Ovšem tento výzkum pokulhával v jedné zásadní věci - žádné z těchto příznaků, které sportovci sami nahlásili, nebyly potvrzovány laboratorním vyšetřením. Tudíž si nemůžeme být jistí tím, že se jednalo o příznaky opravdové nemoci. Ve skutečnosti novější studie ukazují, že problémy nahlášené po ukončení sportovního výkonu nejsou většinou reálnou infekcí, ale způsobeny spíš různými jinými faktory jako např. alergie. Tyto rané studie však vedly k většímu zájmu o další výzkum toho co se děje s imunitním systémem při sportu.
V průběhu výkonu pozorujeme dramatické zvýšení množství imunitních buněk v krevním oběhu. Například u NK buněk (https://cs.wikipedia.org/wiki/NK_bu%C5%88ka) až desetinásobně. Ovšem po ukončení tréninku se množství imunitních buněk v oběhu začne snižovat. V některých případech i na nižší úroveň než kde byly před výkonem. Návrat do normálu pak trvá 3 - 72 hodin. To popisuje tzv. Open window theory.
zdroj: ResearchGate ©
Ač se jedná pouze o teorii, byl tento koncept všeobecně přijímán. Nově provedené studie nyní však tvrdí, že open window theory ve spojení s poklesem množství imunitních buněk je špatně chápán. Jejich úbytek totiž nemusí znamenat, že byly ztraceny nebo zničeny, ale spíše že byly přesunuty jinam. Specificky do oblastí těla, které mohly být infikovány. Kupříkladu v průběhu výkonu jsou některé buňky redistribuovány do plic kvůli zvýšené dechové frekvenci a náročnosti. Toto alternativní vysvětlení by nabízelo možnost, že sportovní výkon naopak posiluje antimikrobiální schopnosti těla, díky možnosti zaměřit se přímo na potřebnou či ohroženou část.
Ve stejné době byla popsána další teorie zvaná J-curve,
Zdroj: ResearchGate ©
která ilustruje vztah mezi objem tréninku a s ním spojeným rizikem nákazy. Ta tvrdí, že pokud se přiblížíte množstvím svého tréninku příliš blízko přetrénování, či dokonce přes něj, je možnost nákazy výrazně vyšší. Zajímavé však je, že to samé může nastat, když naopak sport neprovozujete vůbec. Důležité je že na křivce nalezneme sweet-spot ve kterém bychom se ideálně chtěli pohybovat. Jinak řečeno sportovci s přiměřeným tréninkem jsou lépe chráněni proti nachlazením a "rýmičkám".
Aktuální názor však zní, že provozování velkého množství tréninku nejspíše neznamená zvýšené nebezpečí nákazy. Jsou viněny spíše jiné vlivy jako špatný spánek, změny teplot, únava, chyby ve výživě, dehydratace, stres a vnější prostředí.
Pravidelný sport je základem zdravé mysli, těla a imunitního systému. To se může, ale hodně změnit v období, kdy se sejdou třeba velké závody, stres z práce a cestování. To rozhodně nejsou chvíle, kdy je vhodné dělat velké zásahy do vašeho tréninku. Rada zní zvolnit a zbytečně nezatěžovat již tak vytížený organismus.
Po těžkém intervalovém tréninku je nezbytné správně doplnit zásoby a tekutiny. Nízká hladina energie a nutriční deficit jsou spojovány se zvýšeným rizikem nemoci.
To, že obligátních 8 hodin spánku každou noc je základem správné regenerace snad ani nemusíme zmiňovat.
Studie ukazují, že dokonce i nervozita z nadcházejícího závodu může zvýšit riziko nemoci. To samé platí o náročných životních situacích, obav a stresu. Ať už jsme si toho vědomi nebo ne, vždy přijímáme určitou úroveň stresu. Je důležité srovnat si to hlavě. Třeba procházkou v přírodě, meditací, oblíbenou knížkou nebo sledováním seriálu - cokoliv co vám pomůže.
Rozhodně není od věci zapisovat do tréninkového deníku hodnoty jako je ranní klidová tepová frekvence, výkon nebo třeba nálada a úroveň motivace. Pokud se naučíte poslouchat své tělo a rozeznávat jeho signály, tyto informace vám můžou poté pomoci rozpoznat přicházející přetrénování.
Na závěr to nejvíc zřejmé. Vyhýbat se lidem s očividnými příznaky, mytí rukou, pití z jedné skleničky nebo vyhýbání se přelidněním místům.
Převzato z www.trainingpeaks.com
