René Urban – borec, co chtěl skoro skončit

Dovolím si napsat pár řádku, protože tento příběh stojí za inspiraci. René Urban, fajn kluk, kterému je lehce přes 50 let. Oslovil mě v prosinci roku 2019 a od ledna roku 2020 jsme se pustili do práce.

V tu dobu se Rendys trápil tím, zda ještě kolu dát šanci a něco zkusit vymyslet či alespoň fyzičku a výkony udržet. Nebo možná i úplně skončit. Bylo to vše předtím takové jednotvárné a neseděl mu úplně koncept vedení tréninků.

Po povedeném jaře, které nám tedy na konci zbrzdil COVID a po prožité celé sezóně, která ukázala Rendymu cestu, kterou se asi vydat, se Rendy dokázal dobře stabilizovat ve výsledcích a víc se naučil poslouchat i své tělo. Přešel do nového týmu ACTIVE TOUR, kde chtěl začít dovážet body ze závodů KPŽ ze svého umístění v kategorii. To se tak i dařilo.

Řekl bych, že oproti rokům 2018 - 19 ho závodění začalo víc bavit a i když přišlo pár bolístek, zvládl sezónu výborně.

To zásadní se mělo stát až v aktuální sezóně 2021, kde jsme si přes zimu řekli, že vůbec nebudeme tlačit na pilu a půjdeme do přípravy opravdu pozvolně, v klidu a pohodě. To se nám dařilo, i když mi Rendy párkrát volal, že fakt toho moc nedělá a chce přitvrdit. Bohužel, někdy koncem února, i on chytil COVID. Z trenérského hlediska opravdu varování, protože x lidí = x průběhů a nikdo moc nevěděl, co bude poté, jakmile se prohlásí za zdravého.

Naštěstí i kontrola dýchacího systému u lékaře dopadla dobře a začalo se poměrně lehce trénovat. Do toho za pár týdnů přišlo soustředění v teple, které bylo pojato opravdu odpočinkově. I když podle grafu trénovanosti byl zlom obrovský, ale nikterak fatální oproti minulé sezóně a dokázali jsme na to krásně navázat.

Už na Malorce se začalo projevovat jedno známé pravidlo a to takové, že to, co natrénoval v minulém roce, se nejvíce začne projevovat v této sezóně. I on sám byl překvapen, že mu to jezdí celkem jinak než dřív. Více uvolněně. Do toho přišel testovací závod, který dopadl dobře a byli jsme připraveni do odložené sezóny.

Bohužel tady přišel další zlom a Rendy chytil začátkem června další “moribundus” … takže nucená pauza a poté opět lehký návrat k tréninku. I dle komentáře v TrainingPeaks bylo jasné, co budeme řešit. Řešili jsme, jak rychle se vrátit do tréninku, jakou uděláme skladbu závodů. Tak, aby si vše sedlo a nebylo něco extrémně ukvapené atd.

To vše se povedlo a přišel další start do sezóny na Drásalovi a tam jsem podle mezičasů viděl, že to je na dobré cestě. I když Rendys zajel z pohledu výsledků standardní výsledek 5. v kategorii, na dvou hodinách závodu ztrácel opravdu kousek na bednu, což nebylo v minulých letech obvyklé. Já už tušil, že to je na dobré cestě. Udělal se další krátký tréninkový blok a šlo se na závod v Brdech.

Nebyl to ani vrchol sezóny, ale už jak jsme si v pondělí před závodem volali, snažili jsme se naladit na pozitivní vlnu. Probrali jsme počasí, jídlo, trať (že bude těžká 🙂 ), naštvání, že musí neustále servisovat svojí silničku a šel do toho. Dostal uklidnění, že má natrénováno dobře, i když prostě pár problémů bylo. Jen si ale správně nastavil hlavu. Prostě tělo má dobrého pamatováka a to, co natrénoval, mu nikdo nevezme.

A jak to dopadlo? René si splnil svůj sen - stát na bedně v kategorii na závodě KPŽ. To, co se mu zdálo nedosažitelné, se stalo realitou, protože bedna v kategorii 50+ je skoro předem daná. První, kdo mu to dal vědět, jsem byl shodou okolností já :). O to víc ho překvapilo v autě, když četl smsku: kterou raději nebudeme rozepisovat.

Takže závěrem, opravdu nevěšte hlavu, když onemocníte, vynecháte trénink, nebo něco nevychází dle představ. To k životu vždy patřilo a patřit bude. Věřte si dlouhodobě a věřte, že váš cíl, který máte v hlavě, se opravdu může podařit splnit a to i třeba v 50ti letech.

… držte mu pěsti, stejně jako já.